Malesina :-)
460-.JPG

MALESINA*CZ

268-.JPG

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (64 | 90%)

Které domácí zvíře je vaše nejoblíbenější?

Kočka (82 | 72%)
Pes (13 | 11%)
Papoušek (3 | 3%)
Křeček (4 | 3%)
Morče (3 | 3%)
Králík (6 | 5%)
Jiné (3 | 3%)

Kolik máte doma koček?

1 (21 | 22%)
2 (45 | 46%)
3 a více (18 | 19%)
Sestavuji aktuální kalendář ...


21. března 2012 - Julia
Nevím jak to ty kočky dělají, že přesně vědí co se bude dít. Stačí jen abych pomyslela, že bych s nimi asi měla zajít k veterináři na očkování, tak okamžitě zmizí a prostě nejsou. A co teprve když ze skříně vytáhnu přepravku. Tak to už ani žádné kočičky nemáme. Nakonec se mi podařilo jednu - Julii polapit a "nacpat" do přepravky. Nejprve si myslela, že se z přepravky vyškrábe ven, že ji nějak prokouše, nebo se podhrabe. Nešlo. Pak to zkoušela jinak a snažila se prolézt přes mřížku ve dvířkách. Když tam projdou tlapičky, tak proč ne celá kočička? Nešlo to, ale ani jednou nemňoukla. To už jsme vyrazily z domu. Venku bylo krásné jarní počasí a to ji zaujalo, takže se dívala ven a nasávala neznámé vůně. V autě už spustila svůj mňoukací koncert. Uklidňovala jsem ji, že už tam budeme. Při zvuku mého hlasu vždycky ztichla, jakmile jsem se odmlčela spustila nanovo. U veterináře bylo několik zvířecích pacientů před námi, tak jsem Julinku aspoň zvážila. Váží 4,40 kg. Čekali tam dva psi. Julka psa ještě nikdy neviděla, možná z okna, ale takhle z blízka ještě ne. A byla ráda, že je zavřená v přepravce. Jeden z nich - jorkšírek, ji očichával a pak začal trochu štěkat. Seděla v přepravce celá zkoprnělá, ani se nepohnula. Na vyšetřovacím stole nechtěla z přepravky ven, za žádnou cenu. Prohlídka proběhla v pořádku. Dostala včeličku, doporučení na granulky proti zubnímu kameni a jely jsme domů. Celou dobu byla potichu, ale v autě se zase začala projevovat. Celou cestu si hlasitě stěžovala, jaké příkoří musela vytrpět a že už chce z přepravky ven. Doma vystřelila z přepravky takovou rychlostí, že jsem myslela, že už ji celý den neuvidím. Dizinka na ni syčela, protože se jí vůbec nelíbil její pach. Bylo jí jasné, že ji návštěva veterináře čeká taky. K mému překvapení se Julia za chvilku objevila, evidentně v pohodě. Spokojená, že už to má za sebou se rozvalila na koberci uprostřed obýváku a začala si dělat očistu kožíšku. Naopak Dizinka se začala schovávat, nejdříve za pohovku, pak za rohovou lavici a vůbec nechtěla vylézt ven. Nic naplat, očkování ji čeká taky.

22. března 2012 - Diesel
Dnes nás čekalo pokračování v cestě k veterináři, tentokráte s Dizinkou. Byla velmi ostražitá už od včerejšího dne, kdy byla na očkování Julia. Při každém zvuku sebou trhla ve strachu, že už ji někdo bude chtít polapit a strčit do té hnusné přepravky, která se jí vůbec nelíbila. Nejdříve jsem ji začala hladit, když ležela u radiátoru a odpočívala. Pak jsem ji vzala do náruče a pomaličku nesla k přepravce. Pochopila velmi brzy co se děje a začala se bránit. Na to už jsem byla připravená a držela jsem jí tlapičky, aby mi nevyklouzla. Těsně před tím než jsem ji šoupla do přepravky na mě stihla zuřivě zasyčet, abych věděla, co si o tomto manévru myslí. Na rozdíl od Julie, byla Dizinka velmi hlučná. Celý dům se musel přece dozvědět, že neseme ven kočičku v přepravce. Mňoukala na celé kolo a řádně nahlas. V autě samozřejmě taky, ani nepomáhalo moje slovní uklidňování. V čekárně na veterině ale ztichla. Zvážila jsem ji. Váží 4,05 kg. V ordinaci to vypadalo, že jsem přinesla prázdnou přepravku. Vlezla si až do toho nejzažšího koutku a tvářila se, že tam vůbec není. Dostala včeličku a šupem zpátky do přepravky. Ještě v ordinaci se opět začala hlásit, že už toho bylo dost a že už chce domů. Mňoukala celou cestu domů. Snažila jsem se ji uklidnit, ale bez úspěchu. Dala jsem prsty přes mřížku do přepravky a ona si na ně položila svoje přední tlapičky, jako by se mě držela. Ale stejně při tom pokračovala ve svém koncertu. Doma jsem otevřela přepravku a čekala jsem, že vystřelí jako blesk. Rozvážně vykráčela z přepravky ven a nechala se ode mě hladit. Vysvětlovala jsem jí trpělivě, že prostě k veterináři jednou za rok na očkování musí. Tvářila se, že to chápe, ale tu přepravku, už bych měla co nejrychleji uklidit. Pak se ještě přesvědčila, že jsem přepravku opravdu uklidila do skříně a bylo všechno v pořádku. Dostaly s Julií dobrou kapsičku jako odškodné a byly spokojené obě.
Doufám, že se Vám moje stránky líbí a že se sem znovu vrátíte...

Malesina.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one